čtvrtek 1. prosince 2016

Ztišená opera Martina Smolky: Bludiště seznamů


foto Michal Ureš
Přiznávám, nejsem nijak zvláštní milovnicí operního žánru.  Přestože hluboce obdivuji pěvecké výkony a fascinuje mě operní hudba sama o sobě (zvlášť pak od některých skladatelů), operní představení mě nijak zvlášť nikdy nelákaly. Nicméně nemohu říci, že bych nikdy dobré operní představení neviděla , ale nikdy mě to neuchvátilo takovým způsobem, abych to dál nebo znovu dobrovolně vyhledávala. Tedy až do letošního listopadu...

V dnešní nové době si tento žánr své místo a zařazení a podobu znovu hledá. O tom, že se mu to bude určitě dařit, svědčí tento příklad inscenace uváděné v divadle Alfred ve dvoře, která vyšla z pera výjimečného českého soudobého skladatele Martina Smolky, jehož tvorba mě tak nějak provází celým životem. Znám dobře jeho sborovou tvorbou (například Etudy pro Bambini) a je autorem i jediného operní představení, které jsem navštívila cíleně a dobrovolně  Nagano (v roce 2004 uvedlo Národní divadlo Praha). Mimochodem, tato opera je jediný příklad české soudobé postmoderní operní tvorby.
foto Michal Ureš
V režii autora libreta Jiřího Adámka  a s  téměř symbolickým názvem Bludiště seznamů tato „ztišená“ opera rezignovala na koncept velkého jeviště a přítomnost operního sboru. Původně pod názvem Seznam, otevři se! byla uvedena v roce 2014 Národním divadlem Moravskoslezskýma. Přestože měla výjimečný ohlas a získala Cenu Divadelních novin za rok 2014, reprízy nebyly v plánu a tak autorovou úpravou a přepsáním začala čeřit vody oblasti komorních divadelních prostor, respektive byla  nově inscenována  v rámci nezávislé scény divadla Alfred ve dvoře.
foto Michal Ureš
Místo orchestru Smyčcové kvarteto Pavla Bořkovce doplněné harfou a klavírem, místo sboru herci-mluvci Boca Loca Lab. Zděšenost tradičního operního prostředí vedoucí až k útěku ze scény symbolizuje part kontratenoristy v podání Jana Mikušky. Vynikající hudební kompozice s nenápadnou, ale důraznou pointou dokonale splňuje představu o současném nezávislém hudebním divadlu plně uspokojující intelektuální i emocionální potřebu výjimečného zážitku zcela jistě nejen u odborného publika.  

foto Michal Ureš
Tato hudebně-divadelní pocta Umbertu Ecovi, inspiračním zdrojem byla stejnojmenná kniha tohoto výjimečného autora, je v abstraktní formě bez postav a bez děje, zcela odhalená jen ve svém v hudebním projevu. Přesto pracuje se silným jevištním výrazem založeným na hudební evokaci emocionálních postojů, které vycházející z překvapivých možností samotné kompozice nové rytmicity při využívání rozkladu a koláže mikrointervalů a možností zvukového designu. To vše v absolutně minimalistickém pojetí scény, skrze lineární prostorové dimenze, počítající s těsnou blízkostí diváků, osobitým light designem a především milým a nezaměnitelným hudebním humorem Martina Smolky. 

Není nic potřeba, to, co na diváka působí je adekvátní touze po kvalitě ve využitých prostředcích pro tvorbu uměleckého díla. Dokonale fungující propojení hlasu a hudby. Ideální začátek nové éry, která se zatím může zdát jaksi svou lehkostí až pomíjivá.
Fíííííí…a je to pryč!
foto Michal Ureš



5 komentářů:

  1. Recenze Miroslava Pudláka pro OperuPlus.cz z června 2016
    http://operaplus.cz/bludiste-seznamu-smolkova-a-adamkova-opera-v-nove-verzi/

    OdpovědětVymazat
  2. a taky recenze z blogu Nadivadlo.cz
    https://www.i-divadlo.cz/divadlo/boca-loca-lab/bludiste-seznamu

    OdpovědětVymazat
  3. Článek HisVoice o tvorbě Martina Smolky http://www.hisvoice.cz/cz/articles/detail/3106

    OdpovědětVymazat
  4. Josef Hermann v Divadelních novinách o Bludišti seznamů: http://www.divadelni-noviny.cz/bludiste-seznamu-ztisena-opera-recenze

    OdpovědětVymazat
  5. Bludiště seznamů v Časopise Harmonie http://www.casopisharmonie.cz/kritiky/ritual-seznamu.html

    OdpovědětVymazat